Náš rodinný hřbitov na naší zahradě v Zahradní 367 v Řitce, s nímž jsem se našla v US filmu z r. 2003 "Strašidelný dům" a zejména v hlášce realitní makléřky: "No a? Někdo má na zahradě bazén a někdo zase soukromý hřbitov. To je normální." A přes to množství rodinných hrobů patrně kvůli lukrativnímu místu již od jednoho roku, co jsem zdědila po zemřelých rodičích, stále někdo o tento hřbitov usiluje. Z prvních byl jeden dosud ve výkonu trestu, další je v konkurzu a nyní jsou tu již řadu let další. Je snad mezi hroby zakopán poklad?
Úryvek z filmu:
A protože vedle jednoho náhrobku naší rodiny se třemi urnami jinak naprosto převažuje velké množství zvířecích hrobů, nabízí se další asociace s hororem Řbitov zviřátek z roku 2019 podle románu Stephena Kinga z r. 1983 PET SEMATARY či původně Micmac sematary - a zde tři ukázky, v nichž lze vidět spojitost s naším hřbitovem:
Během několika uplynulých let se prokázalo, jak skutečně zeleň v místě v zemi pohřbených neobyčejně bují. Tento jev je známý z detektivní literatury a zmiňoval jej i Ota Pavel, když psal, jak se maminka vracela uplakaná z práce na polích v sousedních vyhlazených Lidicích, kde na místě hromadných hrobů bujela silná tráva.
Poslední velký přísun pohřbených je z roku 2016, kdy uprostřed prostoru hřbitova mezi množstvím rozesetých starších hrobů bratr vykopal velký hrob pro tehdy v posledních letech zemřelé - jednak mé perské kočky, mezi nimiž byly i vyhledávané filmové hvězdy - jako zejména bílá Olminka či plným jménem Olma z Théby, pak její potomci, které měla s mým černobílým Nádirkem či Nádir-šáhem Šírín az Algieba, kterého jsem si vzala z maminčina chovu perských koček - a byl to zejména velký bílý Mikoušek, na něhož americký režisér stále nadšeně volal: Micki, pak tmavá želvovinová Azraelka a bílí bratříčci Čumoušek a Tygroušek - celým jménem Abusýr a Abukýr ze Zahrastánu a rovněž bílá Basted ze Zahrastánu. Vedle nich bratr pohřbil své čtyři perské kočky ještě z maminčina chovu, z nichž poslední byla Libuška, s níž se sem ještě v roce 2014 přestěhoval a zemřela krátce před ním.
Na prvních dvou fotografiích níže je vidět hřbitov ještě brzy po tomto posledním větším pohřbu, v roce 2018. Kdežto na dalších fotografiích z roku 2023 je již zarostlý rozbujelou zelení, přičemž před fotografováním byla výrazně prostříhána, aby bylo místo vůbec průchozí.
A ještě zpět, kdy hroby do roku 2016 kopal bratr, než v květnu 2017 zemřel:
V roce 2009 jsem tento náš hřbitov se zemřelými dušemi, tedy především kočičích
členů rodiny, pohybujících se v rohu zahrady mezi bílými kmeny břízek, zachytila na jednom z množství akvarelových pastelů, v tomto případě akvarelové křídy a tempera z cyklu Kočky čarodějky - 
A právě toto vyobrazení
mělo na Aukru takový úspěch, že se prodalo za mnohonásobek původní ceny, aby si jej jeden ze zájemců mohl odnést domů do své sbírky.
Současná podoba rodinného náhrobku - v roce 2023:
PhDr. Marie Pospíšilová - umělecká historička, malířka a spisovatelka, Galerie ROSEMARIE, Zahradní 367, 252 03 Řitka
Kontakty: Sazkamobil - +420 704365619, Odorik - 741137, pansymarie@gmail.com, pansymarie2020@yahoo.com, DS: my8m3nd; SKYPE: pansymarie-rosemarie.cz;
Více také na: